9. února 2014

Omlouvám se, sorry

Ono se řekne: Omluv se. Ale stejně jako na obsahu omluvy jistě záleží i na tónu, jakým omluva zazní. A teď už prakticky...

Při venčení (a při nákupech) člověk zaslechne soustu zajímavých příběhů a příhod. A když je zaslechnu já, tak si je opravdu nenechám pro sebe :)

Skupinka tří chlapců cca ve věku 14 let právě probírá, jak byl na ně hrubý jakýsi muž.
"Vždyť jsem se mu jasně omluvil, řekl jsem mu "Sorry". Nechápu, co mu vadilo!"
"No jo, bylo ti rozumět, nevím, co měl za problém, ... jeden!"

Těch 5 minut, co jsem šla za nimi se hoši poměrně dobře hecovali, takže v závěru to vypadalo, že oni políbili ručku princezně, ale ta je poslala do háje zeleného.
Možná jsem jim mohla říct, že byl asi háček v tom "sorry". A možná (a já v to doufám) na to přijdou s věkem sami.

A vám, čtenářům, se omlouvám, že jsem vás takovou maličkostí obrala o čas. Sorry.

0 komentářů:

Okomentovat

Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína