Jsem už dost zkušená lektorka. Přesto (nebo právě proto) jsem vždy alespoň trochu nervózní před zahájením každého kurzu. Nebude tam nějaký "pruďan"? Nebudu mít okno? Budu mít po ruce všechny pomůcky? Nezapomněla jsem na něco? Budu umět mluvit?
Já vím, zní to směšně. Ale vzpomeňte na vyprávění kteréhokoli herce a každý vám přizná, že před každou premiérou je vyklepaný. A to jsou nějací harcovníci! A lektorování je tak trochu o hraní. Ač mi někdy není nijak do smíchu, musím se snažit stále působitvstřícně, přátelsky, vnímavě. Zvláště na té přátelskosti pracuji usilovně, zde mám ještě rezervy.
Mělo mi přijít 6 paní učitelek, nakonec přilo jen 5. Ale bylo to fajn. Seskupila jsem lavice, takže jsme seděly pěkně jako na konfereci, koukaly jsme si pod ruce, takže veškeré činnosti jsme si hned mohly okomentovat. Navíc jsme k sobě měly tak trochu blíž.
Hodně mi pomohla M. Je od nás ze školy, na kurzu je vlastně "pod čarou". Takový černý psažér. Ale jsem ráda. Má zkušenosti s 1. a 2. ročníkem, učí činnostně už léta. A protože celý kurz začíná v úvodu jakýmsi opakováním, co by žáci měli poznat v těchto ročnících, moc mi pomohla. Měla faktické připomínky, donesla pomůcky dětí - bylo to osvěžující i pro mě.
D. měla v tu samou dobu také kurz ČJ4-5, takže jsme měly podle propozic končit stejně. Jenže ... jenže já když se rozjedu, nejsem k zastavení, zato D. to bere trochu "ležérně" a po dvou hodinách už to balili (ano, balili, měla tam jednoho pana učitele). Já jsem to nakonec utla (s velkým sebezapřením) po dvou a půl hodinách. Ale bylo ještě o čem mluvit, všechen prach jsem ještě nevystřílela.
Takže se nakonec těším na další seminář.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína