Rodiče a děti aneb O důvěře

Osoby a obsazení:

• matka - starostlivá, doufající;
• syn - pubertální, vyrovnaný (vymyšlená postava);
• vnitřní hlas - kecá a kecá, nedá se umlčet.

Být rodičem není žádný med. Být dítětem některého rodiče taky není nic lehkého. Zvlášť, pokud to "dítě" prochází pubertálním obdobím. Zvlášť, pokud je rodič učitelkou :-). Řešíte spoustu dilemat, hledáte kompromisy. Pořád chce něco řešit, navíc, když už je to jasně daný. Jako třeba včera... Jako třeba včera...

Pustila jsem synka ke kamarádovi. Chtěli oslavit konec školního roku. To bylo v pátek. Včera přijel, a tak jsem se s obavami vyptávala. S obavami, protože málo vyptávání je znakem nezájmu, moc vyptávání je znakem nedůvěry a šťourání se v soukromí. Takže s obavami... s obavami, že se dozvím, co bych ani nechtěla, s obavami, že se nedozvím to důležité.

Pustila mě. Jasně, v podstatě jinou možnost ani neměla. Když jsem přijel, nastal výslech. Něco jsem pustil, aby byla spokojená.

Informace, která vyzkoušela mé sebeovládání, byla ta, že si tam dal tři piva.

Co je na tom? No Bóže, jen tři!

Ano, tři. Ale to stačí. Vždyť je mu jen 15 a půl!

Jenže ... co s tou informací? Když začnu ječet, už mi nikdy nic neřekne. Když budu v klidu, příště to u tří piv neskončí. Co mám dělat?

Čekal jsem, jak bude reagovat na ta pivka. Ale i tak jsem na sebe hrdý, že jsem jí to řekl. Doufám, že to ocení.

Jasně, viděl jsem, jak zalapala po dechu. No jo, vím, že nechce, abych něco pil. A pivo nepije ani ona, takže to obzvlášť nechce.

Ale ustála to. Jo, trochu si zamoralizovala.

Co jí prozradím příště?

Řekla jsem něco o tom, že snad ví, že na alkohol má dost času. Taky jsem na něj šla s psychologií: "Chutná ti to nebo to bylo jen kvůli klukům, abys neztratil tvář?" 

Cože, chutná mu to? 

Ach já nebohá! Budu mít dítě alkoholika!

NEPŘEHÁNĚJ!

No tak jo, klídek. Ano, vážím si toho, že mi to řekl a nesmím zklamat jeho důvěru, jinak mi příště nic neřekne. To je nejdůležitější.

Bože, co mi řekne příště? A zvládnu to?