To je její problém, že běhá

Možná nejsem ta pravá, kdo by měl řešit podivný přístup k životnímu stylu (mám na mysli především zdravý životní styl), ale včera jsem se musela smát. I když – až vám povyprávím – možná si společně spíš povzdychneme...

Představte si situaci: maminka se synkem (cca 4 roky) na nedělní procházce před obědem. Počasí nic moc (je prosinec), takže jsme všichni, včetně kolemjdoucích, pěkně zakuklení.

Chlapeček zahlédne paní, která je oblečena sportovně a zdá se, že vytrvalostním poklusem se blíží k našim hlavním postavám. Chlapeček uhýbá a konstatuje, že paní běží. Maminka pokyvuje a rozhovor pokračuje:
"Taky bych chtěl běžet."
"Ty ne, my nemůžeme. Maminka je unavená. Jen se tady kousek projdeme a zase půjdeme domů."
"Ale ta paní běží!" (chlapec evidentně maminčin argument nebral a neviděl tedy důvod, proč by nemohl běhat)
"To je její problém, že běží," kontrovala maminka.

Zcela chápu, proč na tuto odpověď už z úst chlapečka žádné jiné zvuky nevyšly!

Tak si říkám, co maminka předala předala svému synovi do budoucnosti...

• Když budeš mít problém, můžeš běhat. Pokud budeš v pohodě, běhat nemusíš.
• Pohyb značí problémy. A problémy znamenají pohyb :) - tady má asi pravdu, ne?!

Nejsem si jista, že chlapeček v budoucnu rozšíří řady žáků, kteří mají v oblibě tělocvik (viz Nejoblíbenějším předmětem na základní škole je tělocvik). Mimochodem - zajímalo by mě, jaké děti odpovídaly na zmiňovaný dotazník, protože já se cca od 4. třídy setkávala asi s těmi 72,4 procenty žáků, které tělocvik rády nemají. Ale to by byl jiný příběh...

Ilustrační foto:

skeeze. Pixabay.com : [online]. [cit. 2015-12-14]. Dostupný pod licencí Public Domain na WWW: <https://pixabay.com/en/runners-silhouettes-athletes-635906/>.