Ráno vypadalo úplně nenápadně. Nic nenaznačovalo utahané a nastydlé učitelce, že zažije Den D. Spíš bych měla napsat Den U jako učení.
Poslechněte si, jak se to všechno událo.
Budík zvonil jako normálně. Zamáčkla ho, srovnala nohy a psa pod peřinu a ještě usnula. Za 10 minut stejně zazvoní mobil.
Mobil hrál jako normálně. Odploužila se na záchod a do koupelny. Ani nepřemýšlela, vše dělala automaticky. Při venčení zaregistrovala, že je ráno mírně tepleji. Bezva, řekla si, dnes bych mohla nechat mikinu doma.
Snídala jako normálně. Stále se ještě nepřejedla těch křupavých chlebíčků, o kterých její syn říká, že jsou drahé, že kdyby nechala ztvrdnout obyčejný chleba, že by to vyšlo levněji. V lednici nebylo mléko. To bylo neobvyklé. No co, dám si čaj. Změna nezaškodí, pomyslela si a přichystala dva hrnky. Musela ještě vzbudit syna a nachystat mu snídani. Dnes jde do školy, už se za ty tři dny vymarodil dost.
Stála na zastávce jako normálně. Trochu ze zas zdržela, jela pozdějším autobusem. Nevadí, alespoň viděla zas "módedámu". To je taková zajímavá paní, velmi seriózního vzezření, co se jednu zastávku schází s pánem, o kterého by si neopřela ani kolo. Nemytej, nečesanej. Vždycky, když je vidí, tak si říká, že láska je opravdu asi slepá.
Zapnula počítač ve třídě jako normálně. Obstarala si vše, co bylo potřeba. A stále nic nenaznačovalo, že bude něco neobvyklého...
Zazvonilo. Nadechla se. Doufala, že bude mít alespoň chvilku pocit, že je učitelkou a ne krotitelkou divé zvěře. Vzhlédla. Ve třídě bylo ticho. Všechny děti měly připraveno na stole vše potřebné. Ještě jednou se podívala, aby se ujistila, že i ten největší "sígr" je ve škole. Nevěřícně řekla instrukci - jednou, dvakrát. Už se nadechovala na další a další opakování stejné instrukce... nebylo to potřeba. Děti byly připraveny a sledovaly tiše svou učitelku, co se bude dít dál.
I ona je sledovala. Spíš nevěřícně. I když tiše taky.
A pak si to uvědomila! Ano, dnes bude hodina, kdy bude zas tou starou dobrou učitelkou! Opět bude učit!
Radostně se nadechla, aby okysličila mozek, a hodina se rozjela jako po másle :-)
O přestávce se šťastně posadila do křesla a snažila si zapamatovat každý detail právě proběhnuvší hodiny. Bude se jí to hodit, až bude zoufalá a unavená. Vyhrabe kdesi v zapadlém šuplíčku svého mozku tuto vzpomínku a bude ji opatrovat jako drahocenný poklad.
Poslechněte si, jak se to všechno událo.
Budík zvonil jako normálně. Zamáčkla ho, srovnala nohy a psa pod peřinu a ještě usnula. Za 10 minut stejně zazvoní mobil.
Mobil hrál jako normálně. Odploužila se na záchod a do koupelny. Ani nepřemýšlela, vše dělala automaticky. Při venčení zaregistrovala, že je ráno mírně tepleji. Bezva, řekla si, dnes bych mohla nechat mikinu doma.
Snídala jako normálně. Stále se ještě nepřejedla těch křupavých chlebíčků, o kterých její syn říká, že jsou drahé, že kdyby nechala ztvrdnout obyčejný chleba, že by to vyšlo levněji. V lednici nebylo mléko. To bylo neobvyklé. No co, dám si čaj. Změna nezaškodí, pomyslela si a přichystala dva hrnky. Musela ještě vzbudit syna a nachystat mu snídani. Dnes jde do školy, už se za ty tři dny vymarodil dost.
Stála na zastávce jako normálně. Trochu ze zas zdržela, jela pozdějším autobusem. Nevadí, alespoň viděla zas "módedámu". To je taková zajímavá paní, velmi seriózního vzezření, co se jednu zastávku schází s pánem, o kterého by si neopřela ani kolo. Nemytej, nečesanej. Vždycky, když je vidí, tak si říká, že láska je opravdu asi slepá.
Zapnula počítač ve třídě jako normálně. Obstarala si vše, co bylo potřeba. A stále nic nenaznačovalo, že bude něco neobvyklého...
Zazvonilo. Nadechla se. Doufala, že bude mít alespoň chvilku pocit, že je učitelkou a ne krotitelkou divé zvěře. Vzhlédla. Ve třídě bylo ticho. Všechny děti měly připraveno na stole vše potřebné. Ještě jednou se podívala, aby se ujistila, že i ten největší "sígr" je ve škole. Nevěřícně řekla instrukci - jednou, dvakrát. Už se nadechovala na další a další opakování stejné instrukce... nebylo to potřeba. Děti byly připraveny a sledovaly tiše svou učitelku, co se bude dít dál.
I ona je sledovala. Spíš nevěřícně. I když tiše taky.
A pak si to uvědomila! Ano, dnes bude hodina, kdy bude zas tou starou dobrou učitelkou! Opět bude učit!
Radostně se nadechla, aby okysličila mozek, a hodina se rozjela jako po másle :-)
O přestávce se šťastně posadila do křesla a snažila si zapamatovat každý detail právě proběhnuvší hodiny. Bude se jí to hodit, až bude zoufalá a unavená. Vyhrabe kdesi v zapadlém šuplíčku svého mozku tuto vzpomínku a bude ji opatrovat jako drahocenný poklad.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína