Nanicovatý

Je to zajímavé. Čas od času člověk stráví den, který byl neobyčejně obyčejný. Takový ... nanicovatý.

Co si budu pamatovat z toho dne?
Ještě ani neskončil a já vlastně ani nevím, co jsem dělala. Nebo co se kolem mě dělo. Je to špatné?

Nemyslím. Vlastně bych měla být ráda, že se neodehrála nějaká katastrofa., nic nepříjemného, co by mi vrylo tento den do paměti (alespoň na chvilku, než se objeví další nevšední den). Normálnost...

Jako učitelka jsem stále konfrontována s problémem, jak zacházet s nevýraznou normálností. Postavte se před tabuli, učte a chvalte. Jak si ohlídat, abyste pochválili

• šikovného žáka za výjimečný počin;
• slabého žáka za alespoň nějakou aktivitu;
• neklidného žáka za chvilku soustředění;
• ... a normálního žáka za to, že plní všechno podle vašeho očekávání... prostě normálně!

Zkuste si to a uvidíte, jak je to těžké.

A nebo se rozhlédněte doma. Chválíte snad dítě za to, že má stále uklizené hračky? Asi ne. Ale nepořádník, který konečně jednou sám uklidí - to je najednou pochval a jásání!

A tak je to se vším.

Ale já jsem dnes měla povedený obyčejný den! Třikrát hurá!