Pozdravte a budete slušní

Odcházím z domu. Bydlím v sídlištním paneláku, takže se opravdu neznám se všemi sousedy. Nicméně zcela logicky jsem schopna usoudit, že když někdo míří k domu, ze kterého já vycházím, jedná se o mého potencionálního souseda. A raději pozdravím. Překvapuje mě, že to ostatní tak necítí...


Když jsem byla školoupovinná puberální žačka, seděla jsem jedou na schodech našeho domu, šla kolem mě paní J. Čučela jsem někam jinam a ačkoli jsem ji znala, nepozdravila jsem ji. A byl průšvih.
Paní J. mě sepsula na dvě doby.
Mělo to skvělý účinek - kdykoli jsem paní J. pak viděla, zdravila jsem ji na sto honů. A to i v případě, že jsem ji potkala víckrát za den.

Nechci polemizovat o tom, jak by to vypadalo s dnešní mládeží. Obávala bych se o své zdraví, pokud bych si vůbec troufla ozvat se.
Mnohem víc mě překvapuje nevychovanost lidí, kteří jsou v mém věku nebo starší. Tady si myslím, že byli vedeni stejně a měli by to tedy stejně cítit.

Snad je to tím, že žiji ve městě. Ta anonymita z ulic úplně čiší, takže jsou lidé v svých ulitách a nevnímají, co se kolem nich děje. Ale mrzí mě to.
Chci být slušná, ale nechci být za blbku.