Slasti jízdy v MHD

Asi dnes vybuchnu. Myslím, že si právě užívám hlavních slastí jízdy v hromadné dopravě. Tedy kromě chvil, kdy se na vás lepí že všech stran zpocení lidé při venkovní teplotě 35 stupňů. Tomu se nic nevyrovná...

Dnes jsem si užila “telefonistek“. 

Jedna řvala do mobilu jak když ji na nože berou a nadávala přes celý autobus, až se červenaly i tyče na držení. Chápu - zřejmě jí někdo řekl, že není v mobilu slyšet. To se nedivím, nikdo ji asi neučil držet mobil správně a nepokládat prsty na mikrofon. To bylo jistě pak potřeba přeřvat více vrstev.

Druhá paní měla jednak velmi ostrý hlas, ale navíc fantasticky zpívala. Tedy samozřejmě mluvila, ale znělo to jako zpěv. A pěkně řezavý.

Navíc mne už vytočila tím, že si zabrala i sedadlo vedle sebe a vůbec jí nevadilo, že lidé kolem stojí sotva na jedné noze.

Poměrně mladá ženská, což mne také překvapovalo.

K dovršení dokonalého zážitku paní nedaleko mě překrásně mlaskala - vlastně žvýkala.

A takové radosti máme k dispozici za drobný peníz ve formě cihlově zbarvené karty. No, nezávidíte?

PS: Psáno během nezapomenutelné jízdy v autobusu č. 181 pomocí aplikace na mobilu.