Dítě/pes na vodítku

Dnes jsem byla řádně překvapená. V obchodním centru jsem viděla maminku, jak si vede na vodítku dítě.
Ne, že bych tento postroj viděla poprvé. Ale asi jsem na něj nějak pozapomněla, protože jsem z něj nemohla spustit oči.
Opakovaně přirovnávám výchovu dítěte k výchově psa (pokud to nemůžete překousnout, doporučuji dál už nečíst). A právě vodítko se k tomu skvěle hodí...

Proč používáme vodítko?

Pokud si odmyslím povinnost, která plyne ze zákona o chovu psů, pak je hlavním důvodem připnutí psa na vodítko to, že nás pes neposlouchá. To znamená, že by nezvládl základní poslušnost:

• přiběhnout na zavolání;
• nechat nežádoucí činnosti (štěkání na cizího psa nebo člověka, žraní čehokoli na zemi, odběhnutí za psem/fenou do větší vzdálenosti, než je páníčkovi příjemné, ukončení povídání si s jiným psem a následování páníčka jeho směrem apod.);
• zastavit se na kraji chodníku a počkat na pokyn k přechodu silnice.

Pokud se tedy nemohu spolehnout na to, že můj pes bude reagovat na mé pokyny, resp. že jej dokážu ovládat, volím jinou variantu - uvazuji jej na vodítko a tím vytvářím umělé (ale poměrně pevné) pouto mezi mnou a mým svěřencem.

PS: Myslíte, že by šla tato kapitola pojmout i jako zdůvodnění, proč bych jako matka použila vodítko na své dítě?

Kdy používáme vodítko?

Pokud opět pominu zákonnou povinnost, tak příčinou používání jsem já, páníček. Ano, já jsem nedokázala naučit svého svěřence tomu, aby rozuměl a bych ochoten reagovat na mé povely. Já jsem nezvládla základní výchovu a dopustila jsem, že mne můj pes neposlouchá tak, abychom si vycházky užívali a ne přežívali. Je mou vinou, že jsem nebyla důsledná a už od malička nevedla svého psa k základní poslušnosti.

A tak beru do ruky vodítko, připínám psa a určuji velmi striktně, kam může a kam ne. 

A víte, kdo tím trpí? Všichni, kteří se nacházejí na obou koncích vodítka. Ano.

Ani já nemohu, kam bych chtěla (třeba se mi opravdu nechce jít do vysokého sněhu, ale když ten pes tam táhne/panička nechce jít do vysokého sněhu, a tak musí pes jít po zasoleném chodníku). Ani já nemohu jít tempem, které by mi vyhovovalo (pes nejraději kluše, a tak klušu za ním/panička musí jít pomalu, a tak se pes sune krok za krokem se mnou). A ani já nejsem najednou svobodná (tak ráda bych si sedla na lavičku, ale pes potřebuje minimálně chodit/pes by si klidně hrál s klackem, ale panička je unavená a musí si na půl hodiny sednout).

PS: Myslíte, že by šla tato kapitola pojmout i jako zdůvodnění, proč bych jako matka použila vodítko na své dítě?

Kdo chce používat vodítko?

Nikdo.

Ale pokud něco zanedbáme my, kteří jsme za toho slabšího zodpovědní, pak asi nemáme jinou volbu v případě, že chceme vycházku přežít bez úhony a šťastně se oba vrátit domů...

... a odepnout si vodítko. Uff.