S obludou je vždycky líp

Pro ty, kteří mě znají, není označení "obluda" neznámé. Samozřejmě tímto "něžným oslovením" tituluji svého psa, resp. fenku německého boxera.
Dnes jsem si ji byla vyzvednout po 3 týdnech od rodičů...
Pochopitelně, že loučení bylo silné. Jakpak by ne. Kdo by si nezamiloval slintající, nohatou a funící obludu natolik, že by ji po třech týdnech těžko opouštěl. Vlastně - byl jí opouštěn.

Za ty tři týdny se (naštěstí) nezměnila. Dokonce se našim nepodařilo ji ani vykrmit. Sláva!
Současně slízli smetanu za její vzhled mladého psíka, ačkoli jí už táhne na 9. rok (to to letí!). Kdykoli s nimi zapředl nějaký "znalec psů" řeč, byli pochválení, že na tento překvapivý věk vypadá dobře. A to tedy opravdu ano. Jak to dělá?

Předně umí držet dietu. Božínku, kdybych se od ní mohla něco přiučit!
Když se během dne málo pohybuje, tak prostě večer nežere. Jen připomínám, že dostává do misky 2x denně, takže přeci jen musí nějaký ten hlad mít. Ale jak tvrdím - když nevydávala moc energie, nebude ani přijímat (i když pochybuji, že jsou za její "dietou" podobné úvahy).
Kdybych měla jíst podle energie, kterou vydám, zřejmě bych si nevydělala ani na suchou skývu chleba. Někdy...

Také hodně spí. Tak to jí závidím.
Ne, že bych spát nemohla, ale kdybych nemusela chodit do práce a během celého dne bych mohla pospávat, jistě by mi to neuškodilo. Alespoň nějakou dobu.
Pak bych se stejně asi začala nudit...

A nakonec - má starostlivé a hodné páníčky, kteří jí věnují svou lásku a pozornost.
Možná by se mi taky někdy někdo takový šiknul...