Obchody pro němé

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Zřejmě to platí v kterékoli době. Teď je důležité umět ten správný jazyk v té správné oblasti.


Řečtina je zvláštní řeč. Nepřipomíná mi vůbec žádný jazyk, který bych byť jen vzdáleně potkala. Ale písmo (řecká alfabeta) je v pohodě. My, kteří jsme ještě prošli výcvikem ruštiny, se v ní vcelku slušně orientujeme. Ale jinak veškerá podobnost s ruštinou končí.

Slušně se dalo domluvit anglicky. A předpokládám, že i německy. Zvláštní, s češtinu bych tu nenakoupila ani láhev vody :-)

Ideální bylo nakupovat v jejich supermarketech. Prosím neplést s pražskými superkarkety. Supermarket v Řecku je taková normalizační sámoška. Jeden měl dokonce dvě patra – a to jich bylo v Tolu asi 5. Prostě ve chvíli, kdy máte k dispozici košík a vybíráte si sami z regálů, pak jste v supermarketu. A jestli má jeden nebo víc regálů, to už není relevantní.

V supermarketu si tedy vše potřebné naložíte do košíku (beze slova), pak vyložíte u kasy (také beze slova), pokladní namarkuje a na pokladně se rozsvítí žádané číslo. Zalovíte v peněžence, vyndáte příslušný obnos a obchod je proveden. Při odchodu se postačí usmát (tedy opět beze slov), někdy ani to ne. Idální nákup pro němé (a nás, co se stydíme mluvit cizí řečí). Předejdete tak jazykovým nedorozuměním, jako když svou nejlepší kamarádku necháte sdílnou prodavačkou identifikovat jako „girlfriend“, tj. zařadíte vás obě do 4 % menšiny.

Raději mám vtipy pod kontrolou. I proto preferuji obchody pro němé...