Hurá, konec týdne. Po dlouhém odpočinku (vánoční prázdniny) byl tento týden obzvlášť náročný. Myslím, že nebudu sama, která se dnes ráno zvedala z vyhřáté postýlky jen s krajním odporem. A do třeskutého mrazu venčit psa - jaká to slast, když je to necelých 15 minut, co jsem ještě nádherně chrupkala zachumlaná v peřince. I ten pes (obluda jedna!) zůstal ležet do poslední chvilky, tedy do té, co jsem si začala obouvat boty. Vždyť byl venku mráz, že by psa nevyhnal!!
Ještěže pracuji v uzavřených a vytopených prostorách! Pravda, dnes jsme tyto prostory opustili a kráčeli na dopravní hřiště, ale nutno říct, že většinou budovu neopustím do 15. hodiny odpolední.
Synek nedal jinak, než že půjdeme na večeři. To nelze odmítnout. Ani tak ne proto, že by doma nebylo nic k jídlu, či snad proto, že bychom měli příliš tučnou portmonku a potřebovali ji vyvětrat. Ne důvod je prostší... když si chci totiž opravdu popovídat se synkem, není nic vhodnějšího než restaurace. Vlastně tato situace supluje klasické scházení se u domácího krbu při obědech a večeřích v dřívějších dobách. My jsme však moderní domácnost!! A tak za to platíme - drahé večeře v restauraci.
A tak jsme vyrazili do naší oblíbené pizzerie, abychom se tam nejen usmáli na "známé" číšnice a číšníky, nejen proto, abychom si (jako vždy) pochutnali, ale především proto, abychom si chvilku hleděli do očí a poslouchali se navzájem. A tak jsem se dozvěděla, co mě asi čeká na synáčkově vysvědčení, že týdenní pobyt ve Švýcarsku bude o něco levnější (a že už jsem ho mohla přede dvěma dny zaplatit, kdybych to byla bývala věděla), co chlapci bumbali na silvestra a mnoho dalších užitečných věcí.
A jak to dělají v jiných rodinách, když si chtějí popovídat? Mohu hádat?
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína