Řecko země koček, Nafplio – město psů

Bylo to prví, co mě zaujalo při procházce po Tolu – všude tu člověk naráží na kočky. Líně polehávají po chodnících, silnicích a na oknech. Jen občas se protáhou. Aktivní jsou tu zřejmě jen koťata. Většinová barva je zrzavá, zřejmě všechny kočky zde mají jednu společnou pramáti všech řeckých koček. Ale najdou se i výjimky.


Myslela jsem si původně, že je to charakteristický rys našeho turistického centra. Takže jsem si užívala a snažil se nesahat hned na každou kočku v mém dosahu. Dařilo se.

Předevčírem jsme však navštívili komplex Mystra a v jediné obydlené části, kde žije 6 – 7 řádových sester jsme o kočky téměř zakopávali. Neodolala jsem a jednu rodinku jsem si musela vyfotit. Nebyla jsem první ani poslední, kdo se nad touto skupinkou rozplýval. A to se mi do výřezu nevešly ještě dvě, které evidentně pocházely ze stejné rodové větve.

Po těchto zážitcích jsem usoudila, že Řecko je zemí koček. Samozřejmě to budu dále sledovat, abych si případně opravila své mínění.

Je totiž docela možné, že bych měla spíš napsat řecký venkov je zamořený kočkami, ve „městech“ jsou zase psi. Včera jsme měli malý výlet do Nafplia.

Nafplio je podle průvodců velké město, takže velkoměsto. No, se synkem jsme se shodli, že se spíš jedná o městečko typu Benešov. V každém případě to bývalo hlavní město Řecka, než se řecká smetánka přestěhovala do Athén. Tolik z historie. Já popisuji současnost.

Hned při vstupu do města (rozuměj při výstupu z autobusu) jsme podél zdi viděli ležet psa. Byl to takový zrzavý voříšek (zdá se, že zrzavá barva je tu poměrně častá – u zvířat), bez obojku, bez páníčka. A nikoho to nezajímalo, nikdo neřešil. Začala jsem tušit zradu!

Za celou dobu pobytu v tomto městě jsme nepotkali jedinou kočku! Jen samé psy. A to včetně slušného tuláka, který zatím každé ráno kolem 7 hodiny ranní projde pod naším balkonem. Zdá se, že 10 kilometrů pro něj není žádný problém, když pendluje mezi Tolem a Nafpliem. Šikulka.

Pak ještě asi dva voříšky podobného ražení – samozřejmě bez obojků a bez někoho, kdo by se byť jen tvářil, jako jejich pán. Favoritem pro mne byl psík, který měl jeden bok zelený. Uvažovali jsme, že

• byl nemocný a někdo mu dezifikoval ránu;
• byl unavený, a tak se někde opřel o čerstvě natřený plot;
• byl to exhibionista a pokoušel se namalovat si „číro“.

Ať už je Řecko zemí jakýchkoli zvířat, zatím je mi tu dobře a užívám si to.

PS: Nejnovější pozorování z Delf - kočky a koťata jasně vedou, pro kus housky jsou ochotné Vás i poškrábat. Doufám, že to David neodstůně.