Malé zamyšlení nad historickými památkami

Jsem v Řecku. Konečně. Poděkovat za to mohu kamarádce, která nevydržela moje plané povídání a dala mi k narozeninám příspěvek na zájezd. A tak mi nezbylo nic jiného, než vyrazit. O tom ale psát nechci.

Řecko je v krizi. Celý svět je v krizi. A tak bych za logický výstup z takového marastu považovala, že se budou všichni pokoušet vydělávat, jak jen to půjde. Opak je pravdou (alespoň to je můj dojem z prvních dní v Řecku).

Včera jsem měla možnost vidět Spartu. Na světě je určitě minimum vzdělaných lidí, kteří by nevěděli nic o Spartě. Spartanská výchova je pojem, který jistojistě nesouvisí pouze s výchovou v České republice. Také král Leonidas, Lakedaimonsští a mnohé další pojmy patří do výbavy každého člověka obdařeného základním vzděláním. Z toho plyne, že památka takového věhlasu je jako med pro včely – každý, kdo se jen přiblíží oblasti okolo Sparty, musí nutně Spartu navštívit.

Obchodník zajásá – z toho plyne docela slušný příjem. Tak jo, vrazím do toho trochu peněz na začátku – očistím kameny, vyhrabu zdi, připravím občerstvení... prostě předložím starověkou Spartu turistům na zlatém podnosu! Ne tak Řekové. Sparta není skoro vůbec odkrytá, vstupné zdarma, turistický servis žádný. Ještěže jsou u silnice alespoň značky, které Vás zavedou do současné Sparty a možná narazíte na nějakou tu ceduli, která Vás k vykopávkám nasměruje.


Ale možná, že mám jen divný přístup. Možná, že turisté by mohli památce spíš ublížit. Možná, že peníze není to, co by novodobá Sparta potřebovala. Možná, že klid a tuny písku je to pravé pro uchování památek budoucím generacím. Možná...

Celá fotogalerie