Jedním slovem: křeč. Jako vždycky, musím podotknout.
Jsou snad ty děti vážně horší? Nebo už jsem stará a nemám na to nervy? Já nevím, možná od všeho něco.
Abych byla konkrétní:
- Myslím, že děti už příliš nejezdí na tábory apod., takže nejsou zvyklé na intenzivní styk s kolektivem. Z toho plyne spousta nedorozumění, rvaček a konfliktů. Jak z toho? Vyhnat je od počítačů a virtuálních kamarádů a kopnout je do kroužků, týmů a podobných aktivit. (Škoda, že už není povinný Pionýr, něco na tom bylo - když si odmyslím tu propagačku);
- Myslím, že děti už příliš nejezdí na tábory apod, takže nejsou zvyklé na "skautský" život a zvýšenou námahu. Pořád jen hekají, těžko se přizpůsobují dennímu režimu, často nejsou schopny se samy zabavit - ale na druhou tranu odmítají přijmout nabízenou aktivitu. Jak z toho? Rodina by měla o víkendech organizovat společné akce - naučily by se plánovat a přizpůsobit se ostatním, odpadlo by "nudění se".


Kdyby jim rodiče tolik nezametali cestičku, pak by nebyl problém:
- vhodně se obléci podle počasí (notabene, když učitelé ještě zavelí, co si má chytrolín vzít na sebe);
- zvládal by základní hygienu, aniž by vytopil sousedy;
- nebyl by v šoku, že horký čaj zmuchlá plastovou lahev;
- dokázal by si poradit s vylitým čajem na stole;
- věděl by, jak se obléká pláštěnka;
- zvládl by si sbalit/vybalit věci z kufru, aniž by pokoj vypadal jako po náletu;
- přivezl by si s sebou VŠECHNY léky, které bere (včetně Kinedrilu).
Shrnuto, podrženo: Jsem ráda, že následující minimálně dva roky nebudu muset jet na švp. :-))
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína