Znáte to. Chlapy něco napadne a ženský pak lítají od čerta k ďáblu, aby ONI mohli s úsměvem ve správný čas a plnou výbavou užívat své "zaloužené" akce. Samozřejmě bez ženských. Z pohledu muže by žena jen překážela, z pohledu ženy by stejně už neměla síly, všechnu energii vyčerpala na "pohodový" odjezd svých drahých. Ale pěkně od začátku.
Asi před měsícem a půl přišel můj synek s tím, že mu volal otec, že ho vezme s sebou lyžovat. Překonala jsem posměšné komentáře na adresu svého ex a jeho "lyžařských" zkušeností (nepamatuji si, že bych za tu dobu, co jsme se znali, jen zahlédla co by jednu lyži), a nevěřícne jsem se zeptala, jestli se mu chce?! Chce! Aha... Vzala jsem si do hlavy svou jednoduchou peněžní kalkulačku a začala jsem přesouvat mamon z jedné "obálky" do druhé, abychom to nějak zařídili. Co bych pro svého synka neudělala!
Měsíc se s měsícem sešel a já sondovala, jaké jsou další instrukce. Z mladého jsem nic nevydolovala (jako obvykle, dokonce ani večeře v restauraci nepomohla viz zde ), takže jsem oslovila přímo zdroj. Díky tomu jsem se dozvěděla takovou drobnost, že jednou lyžovat do Alp. Ha, kdy že mi to můj drahý chlapec chtěl říct? Jo, tak, on už mi to říkal, jen já nic neslyšela. No, samozřejmě, blbka matka.
Takže přidat na seznam věcí, které je třeba zařídil, další položku. Jasně, mamka zařídí tak, aby co nejméně rušila svého chlapečka u počítače!!

Musím ale pochválit slečnu v půjčovně - byla svižná, rychlá, na co sáhla, to hned sedělo. Takže to byla otázka chvilky a byli jsme venku. I když - to taky bylo špatně (podle mého puboše), protože kvůli těm několika minutám snad ani nestálo za to se zvedal (od PC). Jo jo, nikdy se nezavděčím.
Tento týden už začala hořet koudel u pr... Tak jo. Požádala jsem svou nejlepší kamarádku, aby nám pomohla nakoupit nějaké to oblečení. Jednak (na ozdíl ode mne) lyžuje, jednak nakupování s pubošem je zážitkem takového rázu, že by vystačilo na několik takovýchto podobných článků. Díky J. jsme tedy nakoupili oblečení vhodné co do stylu i velikosti bez úrazu a jen s drobnými psychickými újmami (snížení nízkého sebevědomí matky a vzrůst vysokého sebevědomí synka v to nepočítaje). V hlavě jsem si udělala první háček u splněného úkolu.
Úřady všichni milujeme (jak jinak), ale vyrazit si na úřad s naivním synem, který vidí všechnno černobíle, je zážitkem. Nemůže sice své komentáře říkat před úředníky, ale mamka si pak vše vyslechne po cestě z úřadu. Hlavně, že to připojištění máme. A synek zjistil, že na návštěvu úřadu je třeba rezervovat si víc času, než předpokládal (do půlhodiny jsme se vážně nevešli).
Ex si přijel pro synka. Ten s klidem sobě vlastním popadl všechno, co jsme v potu tváře nashromáždili (díky kámošce za půjčení rukavic a brýlí) a lenivým krokem kráčel k autu. Já s půjčenými lyžemi a hůlkami cupitala za ním.
Rozloučili jsme se raději už na chodbě před bytem, abych ho neztrapňovala před mužským. Dokonce i pusu jsem dostala!!
Ptala jsem se ex, že si nijak nevybavuji, že by byl lyžařem, co jsme byli spolu. Tak ne, byl a je, jen asi v té době to v sobě potlačoval, protože já žádná lyžařka nejsem :-) Jen, prý, prkno nechal doma, to ještě tak neovládá, ale jinak umí jezdit na všem. No jistěže, jak jsem si mohla myslet něco jiného!! ... a v hlavě se mi vybavil podobný všeuměl v podání V. Postráneckého v nejslavnější české komedii. :-)


A jak že se to volá na horách? Skol ho? Ahoj?
... no, hlavně se mi vraťte v původním stavu, chlapi!
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína