Když je ve třídě veselo

Dnes jsem byla ve velmi bohorovné náladě. Měla jsem pocit, že mě nic a nikdo nedokáže rozhodit. Snad je to tím, že si v posledních dnech užívám svého soukromého trápení až dost - ale to je jiná kapitola, to sem nepatří.

Myslím, že jsem to už někdy a někde probírala, že když je příjemně naladěn učitel, jsou žáci také (většinou) dobře naladěni. Bohužel mnohem víc to funguje v opačné rovině... Já jsem však byla vážně příjemná, usměvavá, takže jsem se nenechala vykolejit žádným blábolem ani chováním svých svěřenců.

Ráno jsem už začala velmi vesele, když jsem spokojeně se tváříc oznámila dětem, že desetiminutovka z "naší násobilky" dopadla nadmíru uspokojivě a že jsem na ně pyšná. Tím jsem si je slušně naladila, takže pak už to mohlo být jen lepší. V hodinách pracovaly vesměs všichni, v některých chvílích i dobře :)

Chci však popsat závěr hodiny čtení, kdy jsem se i já válela smíchy. Četli jsme pohádku o vojácích - kamarádech, kteří vysvobodí princeznu ze spárů čerta. V závěru článku bylo doporučení, abychom si ji přečetli jako dramatizaci. Navrhla jsem, že bychom se mohli pokusit o takovou volnou dramatizaci v prostoru, což bylo přijato s velkou radostí. Rozdala jsem role podle zájmu a šlo se na věc. Když jsem pak viděla dva "vojáky", jak šmajdavě hopsají po třídě (jeli totiž na koni), tak jsem se tam hroutila. V závěru pro změnu "vojáci" opět nasedli na koně, ale tak nějak pozapomněli na osvobozenou "princeznu" (měli ji vzít také na koně), takže pak po třídě hosali dva "vojáci" a za nimi doklusávala "princezna". To prostě nemělo chybu - škoda, že jsem to nemohla zaznamenat.

Takže když zazvonilo, odcházeli jsme ze třídy ještě všichni rozesmátí a báječně naladěni. Doufám, že to dětem vydrželo po zbytek dne jako mně.