Smutek je heslem mého týdne

Psala jsem už tento týden o smrti, naznačila jsem rozjitření z víkendu, dnes přidám ještě trochu obav.

 

Vím, že všechno nejde nikdy tak, jak bychom si přáli. Někdy jsou ta naše přání tak veliká a zásadní, že i kdyby se nám splnila do puntíku, porazilo by nás to. Chci tím říct, že některá přání je lepší "splňovat" po kapkách, aby to nebyla taková rána.

Trpělivost je nádherná vlastnost. Bohužel jí asi moc nemám, chtěla bych mít všechno "rozčísnuté" hned, vědět všechno na 100 % a s jistotou. Jenže... Prostě to někdy není možné. A pak nastane trápení, bolení v osrdí atd.

Dnes jsem udělala něco, co jsem si rozmýšlela asi 4 dny, a teď nevím, jestli to byl vlastně dobrý nápad. Mám strach, že jsem přestřelila. Opět se o tom nemohu moc rozpovídávat, ale jistě nejsem v takové situaci sama a ani naposledy. Uvažuju, jestli je lepší si všechno rozmýšlet (a pak stejně litovat, že jsem to udělala popř. neudělala) nebo se spolehnout na momentální nápad a jít do toho hlava nehlava. Asi jak kdy - to by namítl každý. A proto jsem tak nejistá - byla toto ta správná situace na dopis s rozmyslem? Byla vůbec situace na nějaký dopis?

Osobní kontakt je vždycky osobní kontakt, to žádný dopis nemůže nahradit. A já mám pocit, že jsem použila dopis tak, jak bych sice vtipkovala v osobním kontaktu, jenže teď to mohlo vyznít úplně jinak. NEOZÝVÁ SE a já mám strach...