17. ledna 2008

Drsný týden

Tento týden je vážně drsný - jiný výraz mě nenapadá. Zčásti jsem si to zavinila sama, trochu dost jsem si ho našvihala, ale ono to tak nějak vyšlo samo...

 

Nechci zmiňovat nutná zla - v pondělí provozní porada spojená s metodickým pro 1. stupeň ani úterní třídní schůzky. To už tam nějak patří k bontonu školní práce. Středu jsem si nacpala zcela záměrně - vyrazila jsem na ukázkovou hodinu na Prahu 6.

Bylo to příjemné odreagování. Paní učitelka byla tak sladká, že jsem až cítila pachuť na patře. A to si nemyslím, že by jinak byla jiná. Prostě taková je a já taková nikdy nebudu. Každému říkala zdrobnělinou (vím, byli to třeťáci, ale já jsem takhle neříkala ani druhákům, když jsem je omylem jednou učila), to mi zvlášť nesedělo. Ale budiž. Předvedli v podstatě dvě činnosti - lovili rybičky s příbuznými slovy a přiřazovali je ke správným dížím se slovem vyjmenovaným, pak vylovená slova psali na tabuli opět k příbuzným. Mezitím zopakovali básničky o vyjmenovaných slovech a zazpívali dvě písničky podle karaoke na PC. Jednoduché, snad efektní. Příjemné, ale nijak inspirativní. Jasně, mohla bych taky udělat rybičky a lovli bychom, ale zdálo se mi, že bych našla efektivnější činnosti.

Já vím, už mlčím, jsem moc náročná.

 

Má náročnost se báječně projevila při ukázkové hodině - měla jsem tento týden rovnou dvě. V pondělí angličtinu (tradičně slušnou a spolehlivou) a dnes matiku. Ani ta mě nepřekvapila, očekávala jsem katastrofu a ona opravdu nastala.

Připravila jsem hlavně násobilku. Já vím, že v ní dost plavou, ale doufala jsem, že ukázková hodina je vybičuje k výkonům a navíc se mi v poslední době zdálo, že už je to lepší. Byla jsem na omylu. Ono je to totiž tak, že během těch 45 minut mají stoupající tendenci, takže koncem hodiny mám někdy i odbrý pocit, že jsme s tím pohnuli, že už je to lepší a že se blýská na lepší časy. Jenže ouha - následující hodinu to vypadá opět stejně, teprve koncem těch 45 minut to vypadá, že pochopili. A následující hodinu opět - a tak pořád dokola. Nechápu, jak je to možné, ale je to tak. Všechno, čeho jsme dosáhli během té jedné hodiny se jim záhadně vykouří z hlav a my můžeme pak začínat znovu a znovu. Úmorná práce pedagoga.

Takže zpět k ukázkové hodině. Začali jsme matematickou superstar - ta měla úspěch u žáků i učitelek a já se navnadila, že to nakonec nebude tak zlé. Pak jsme ovšem začali dělit se zbytkem a bylo vymalováno. Po prvních 7 dětech ( z nichž bylo 5 dvojkařů) jsem to utla, že paní učitelky by asi už pomalejší tempo nemusely vydržet) a přešli jsme na vyplácení peněz. Vypláceli jsme stovky, desetikoruny, jednokoruny ... to ještě šlo, dokázali vyplatit, zjistit vyplacenou částku, vyjmenovat bankovky.

Pak jsme přešli na písemné dělení a ouha, katastrofa na obzoru. Vím, že to nemáme zas až tak zvládnuté, ale 14 dní by mohlo stačit alespOň k částečnému pochopení látky. Hmm, možná v nějaké jiné třídě, mojí třídy se to netýká. Takže pak jsme už jen trpěli, já syčela mezi zuby ... no děs běs.

Paní učitelky byly ovšem velmi benevolentní. Vysvětlila jsem, sypala si popel na hlavu. Ale i tak mi bylo trochu stydno vybírat si těch 50 Kč za takovouhle ukázkovou hodinu.

 

Ještě po ukázkové hodině jsem ukončovala kurz matiky z Kladna. Sešly se všechny frekventantky, což považuji za dobré znamení. Dokončily jsme tedy, co ještě zbývalo, rozdala jsem certifikáty. Kdo měl zájem, ještě zůstal a ukázala jsem něco na interaktivní tabuli a také ukázku z filmu, který se natáčel u mě. Příjemně jsme si popovídaly.

Dana začínala současně kurz češtiny 3 - 5, takže jsme společně i končily. A teď zčne ten pravý horor a také vysvitne, proč jsem dnes tan nesmírně unavená.

 

Paní učitelky už odcházely. Dana jako vždy spěchala, tak jsem řekla, že počká na poslední opozdilce. No a jedna z paní učitelek se nějak zapovídala (vlastně ani pořádně nevěděla, jak se to stalo) a místo do dveří, které oddělují školu od "krčku" s vedením vešla do proskleného okna. Vysklila ho na jeden pokus.

Nejprve jsme si myslely, že má jen malinký škrábanec na čele. Chyba lávky. Měla dokonale pořezané dva prsty u ruky - kůže se jí na nich rozšklebila, že byla vidět kost (možná i šlacha - moc jsem to nezkoumala). Naštěstí jedna z učitelek má zdravotní školu, takže zavelela a my jsme kolem pobíhaly a pomáhaly. Sehnala jsem v družině lékárnu, zavolaly jsme jejího manžela. Já zavolala školníkovi (naštěstí byl doma), ten se jal uklízet.

 

Takže místo oddechu po nepovedené ukázkovéh hodině jsem ještě pomáhala ošetřovat pořezanou učitelku. Došla jsem domů málem po čtyřech.

Related Posts:

0 komentářů:

Okomentovat

Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína