Někdy někdo umře a ani se nepozastavím. Život je prostě sviňa, s tím nic nenaděláme. A někdy jsem naprosto konsternovaná. Smrt Heatha Ledgera patří jasně do té druhé skupiny.
Už ráno jsem to zaslechla v rádiu. Nevěřila jsem, musela jsem se zastavit, abych to dokázala přijmout. Řekla jsem si, že se pak podívám na internet a něco si o tom přečtu. Snad jsem doufala, že jsem se tak nějak přeslechla. Ke zprávám jsem se samozřejmě dostala až pozdě odpoledne, ale zato jsem si jich přečetla víc než kdy jindy.
Netvrdím, že byl Heath můj kdovíjaký oblíbenec, ale věděla jsem o něm, sledovala jsem, jak se příjemně propracovává do špičky Hollywoodu a nevadilo mi to. Dobře se na něj dívalo, a co víc - uměl i hrát. Nebál se jít do takové role, jako byla právě ve Zkrocené hoře. Velmi odvážné - až jsem měla husí kůži z některých scén. A to se považuji za otrlého diváka.
Byl mladý. V osmadvaceti se ze světa neodchází!
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína