Mrazivé pondělí, ale uvnitř to hřeje

Tak je tady bohužel zima jako cep. Ještě snad tedy trochu toho sněhu by neškodilo. Ale i tak nevadí, i jinak je krásně...

Skanzen

Ráno jsme měli jet s dětmi do skanzenu v Přerově nad Labem. Pan řidič ale zaspal, takže jsme vyjížděli o hodinu později. Nikomu to nevadilo, spíš naopak. Já jsem s dětmi šla do PC učebny - všichni jsme byli spokojeni (dokonce jsem ani moc neprudila s nějakými povinnými činnostmi), D. s dětmi vyřídila organizační věci a pak si snad četli. Alespoň takový byl plán.

Skanzen nebyl pro nás učitelky žádným překvapením, prostě jsme si splnily jeden úkol (všichni jezdí do "města" na vánoční trhy - to nemusím, tak alespoň takhle splněno). Děti se snad něco dozvěděly (kdyby nic jiného, alespoň nahlédly do minulosti), pokoupily si, přeplácaly si žaludky a jeli jsme do školy. My jsme si daly medovinu a vynechaly jsme výstavku starých motocyklů (k naší radosti). Časově jsme stihli tak, že nám fakt nevadilo, že jsme jeli o hodinu později. Zmrzlí jsme byli dostatečně, nikdo nereptal, když jsme nastupovali do vyhřátého autobusu.

Bohužel nás s D. ještě čekala porada. S tou to bylo také zajímavé...

Když musíš, tak musíš

Vždycky jsem věděla, že pan ř. preferuje myšlenku "Co je psáno, to je dáno". Fajn, jako vedoucí pracovník - v pořádku. Možná by bylo ale třeba rozlišovat, kdy už to hraničí s kašpárkovstvím. Takže jsme měli provozní poradu. A proč? Protože jsme ji měli naplánovanou. Ona totiž nebyla ani zas tak potřeba, ale když už byla jednou naplánována, tak ji tedy uskutečníme.

Někdo poznamenal, že pan ř. nechodí na ty "vzdělávací semináře", takže pondělky nemá zašvihané co 14 dní. A když mezi to tedy ještě vložíme provozní poradu a pedagogickou poradu k prvnímu čtvrtletí, vypadne z toho, že jsme měli během 2 měsíců jen 2x volné pondělí. Není to nádhera? A co za to? No, zvýšené platy o 1,5 %! Budeme v balíku! - ale to je jiný příběh.

Alespoň nám slíbil, že to nebude dlouhé. V pohodě, za půl hodiny jsem mohla už vyrazit ven se psem, za půl hodiny jsem mohla mít nakoupené pečivo a kráčet domů, za půl hodiny jsem mohla napsat tenhle příspěvek, za půl hodiny...

Krystalické štěstí

Ještěže mám doma obludu! Ať se cítím sebehůř, když se to na mě vrhne, začne se to kolem mě točit a "céčkovat" (kroutit se do písmene C) a hýkat, nelze odolat.

Převlékla jsem se a vyrazily jsme. Standardně chodíme na pole - je to delší procházka, většinou nikoho nepotkáváme a navíc, když chodí se synkem, tak chodí zásadně do lesíka, takže chci s ní někam jinam. Trochu jsme změnily trasu, ale v zásadě jsem splnily požadavky dokonalé vycházky - klid, příroda, jen my tři - já,obluda a míček. Ten nesmí chybět. Vynikající je na povázku - létá fakt daleko a moc se nenadřu. A obluda je plně spokojená.

Když jsem v dobré náladě (a tentokrát jsem byla), tak poslouchám šumění stromů, zpěv ptáčků, šustění listí... a prostě JSEM. Jsou to nádherné chvilky. Tady si vždycky vzpomenu na Bdělost A. De Mella - dojem z této knihy je hodně podobný těmto pocitům. Nebo Alchymistu (michodem toho jsem si v ilustrované verzi v nádherném přebalu koupila k Vánocům - takovu laskominku). Už se na ni těším, až si ji (opět) přečtu - ne, budu si v ní listovat, pročítat pěkně pomalu a užívat si jí jen v takových chvilkách, jako byla ta dnešní.

MÍR V DUŠI!