Šťastné a veselé

Tak je to zase tady. Voňavé jehličí, rozsvícené svíčky, úsměvy, vzpomínání.

S rodiči je potíž. Jako vždy.

Matka je mírně nahluchlá, takže se pořád ptá "Co?", každou chvilku se zamíchá do hovoru, který s ní není veden... Například včera. Chtěla jsem vytáhnout synka do Intersparu. Zahulákala jsem přes celý byt: "Půjdeš se mnou do krámu?" A v odpověď se ozvalo "Klidně." Bohužel to nebyl synáček ale matka. Tak jsem ulovila trochu jiný doprovod. Nebylo to tak pohodové, ale alespoň jsem nešla sama.

Otec je už lékařsky uznaný hipochondr (teď tedy nevím, jestli to není třeba psát s "y", ale domnívám se, že s "y" by to mělo něco společného s koněm). Už mu to konečně řekla i doktorka, tak teď to konečně přijme. Heká, že je trop na nohy, ale je tlustej jako selátko, tak ať se nediví. Zhubnout, zhubnout. Jo, mimochodem, když jsem přijela, dostala jsem od něj hned vynadáno, že prý jsem moc hubená. Tak on je zase moc tlustej!!

Vzali jsme s sebou notebook, takže je od synka pokoj - paří a paří. Možná to není až zas tak dobré, ale alespoň se nenudí. Jinak by mě nutil odjet dřív nebo tak něco. Na druhou stranu by si s námi možná povídal trochu víc, kdyby nemusel pařit...

Ráno jsem měla hezkého budíčka (když nepočítám obludu) - vzbudila mě SMS. Kdyby alespoň něco důležitého, ale bylo to přání k Štědrému večeru a navíc od rodičů mých bývalých žáků. Tak jsem trochu nadávala. Na druhou stranu jsem dostala mailový pozdrav od své bývalé žákyně a to mě potěšilo. Nebylo to vlezlé a nevzbudilo mě to.