Srst jen na zimu

Počasí nám dává zabrat. Když nelije a nejsou potopy, tak se paříme a potíme. A nesmím zapomenout ani na přívalové deště a bouřky (ty má obzvlášť ráda moje fenka - to se pak nevyspíme ani jedna).

Je už léto a jak napovídá titulek, budu se dnes věnovat "zimnímu ošacení". Respektive "ochlupení"...

Když si prohlédneme nějaké ty obrázky Zdeňka Buriana nebo pokusy o modely pralidí, je nám vcelku jasné, jak to s námi příroda myslela. Kdybychom měli být holí jako ptáčata, jistě by se to dalo zařídit. Ale to ne. Místo jemné pokožky nám na všech nepravděpodobných místech raší zárodky srsti. A protože nechceme být za venkovanky (vysvětlím dále) a my pečlivě posloucháme trendy v hygieně, nehneme se nikam daleko, aniž bychom si s sebou nevzaly nějaké to holítko či strojek na odstranění nežádoucí srsti.
A ruku na srdce - komu tato procedura dělá dobře? Koho to baví?

Kdysi - ještě bez syna a s kokršpanělem - jsem četla dvoudílnou knihu o anglických parkurových jezdcích. V příběhu byli sice hlavními hrdiny muži, ale zdatně jim sekundovaly i jejich ženy - distingovaná, krásná a elegantní na jedné straně a na druhé nepěstěná, zemitá a (pozor!) neoholená. Je celkem jasné, která z nich byla femme fatale. Nicméně nás zemité ženy potěší, že nakonec si hrdina zvolil tu druhou. Uff.
Faktem ale je, že znakem toho, že je ta druhá neopečovávaná a "vesnická", bylo právě to, že se neholila.
Takže tak.

Nicméně doba jde dál a my, dámy, musíme zatnout zuby, vytasit žiletky na jedno použití a holit a holit. Protože jinak nemůžeme v době sukní a krátkých kalhot ven.
A nezbývá nám nic jiného, než se těšit na zimu, kdy můžeme zarůstat dle libosti (tedy pokud nosíme kalhoty a pokud nám nevadí, že z noční košilky pak trčí nohy čertice).

Zdroje:

By Nachosan (Own work) [cit. 2013-06-23], via Wikimedia Commons. [CC-BY-SA-3.0]