28. prosince 2010

Měla jsem sen...

Nebojte se, nezačnu fušovat do řemesla M. L. Kingovi a jeho fantastickému projevu. Mé zamyšlení ale opravdu vychází ze sna, který mne na dnešek navštívil...



Jsem na cizí planetě, koná se velké shromáždění. Kolem mě stojí tisíce neidentifikovatelných postaviček stejně vysokých. Jsme namačkáni na stadionu. Ani nevím, co se bude odehrávat a zřejmě to není podstatné.
Najednou nad námi začne kroužit moucha. Možná komár, nebo tak něco podobného. Všichni ztuhnou a jen se neznatelně třesou. Rozhlížím se a říkám si: "Proč se nikdo po té havěti neožene?"

Komár přisedne jedné postavičce na krk. Zabodne sosák. Všichni s hrůzou pozorují celou situaci, ale nikdo evidentně nehodlá nic udělat. Komár za chvilku vzletí a zmizí ze stadionu. Stále je ticho, že bys slyšel spadnout i špendlík. Najednou se postavička zhroutí k zemi. Všichni si oddechnou a počnou se opět věnovat svým činnostem.

Stojím a koukám jak u zjevení. Co to bylo? Proč nikdo nic neudělal? Vždyť stačilo tak málo - ohnat se po dotěrném hmyzu! Nechápu to.

Střih.

Stejné prostředí, zřejmě i stejná událost. Jen vedle mě stojí můj mentor - šedivá, téměř průhledná postavička, viditelně stará. Povídáme si. Najednou všichni zpozorní. Už vím, co se bude dít - je tu. Ten mrňavý hmyz, který přináší smrt. Jsem rozhodnuta nepoddat se osudu!

Komár se přibližuje. Pozorně ho sleduji. Pokud bude ohrožovat mě nebo mého přítele, skončí nevalně!

Tumáš! Se mnou sis neměl začínat!

Spokojeně se usmívám. Ne tak můj přítel (a mé okolí). Všichni jsou vyděšení a pozorují mě. No tak co, konečně jsem vám ukázala, že můžeme ovlivnit svůj osud. Není třeba jen nečinně čekat, co si pro nás osud připravil!

Nadýmám se pýchou a rozhlížím se kolem sebe. Začne se mi mlžit zrak. Co to? Poklesávají mi kolena. Příteli, pomoz mi! Co se to se mnou děje?

"Byl léčivý..." slyším z dáli přátelský hlas. "Máš nemocnou krev, chtěl ti pomoci."

Jak to? Vždyť vypadal úplně stejně.
Zděšeně se rozhlížím, hledám alespoň záblesk světla. Kolem mě se začíná rozprostírat ticho.

Tak takhle je to! Nikdy nevíš, jestli to, co uděláš, ti bude ku prospěchu...

Tma. Klid.

Budu mít ještě další šanci?

2 komentáře:

  1. Když jsem dočetla do konce, zamrazilo mě. Neměla jsem takový sen, ale neustále přemýšlím o tomtéž. Jenže, má cenu bojovat, když nevíme, jestli ten komár je, nebo léčivý? Jak to vlastně poznáme? Jak to věděli lidé z okolí?

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že to nevěděli, jak to dopadne.
    V příběhu vidím pro sebe vcelku jasné poselství - nesnažit se být chytřejší, když nemám dostatek informací (a jiné).
    Rozhodně jsem nad tím hodně dlouho přemýšlela.

    OdpovědětVymazat

Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína