Proč jsi tak dlouho nefňukala, veverko?

Omlouvám se předem, že jsem přidala do nadpisu veverku. Když jsem psala nadpis, tak se mi vybavil název dětského filmu. Ani nevím, jestli jsem ho viděla; a pokud ano, tak absolutně nevím, o čem je. Ale vybavil se mi okamžitě po napsání slovesa fňukat...

A abych nezapomněla na začátek navrhnout pár možných odpovědí:

• Neměla jsem čas.
• Nechtělo se mi.
• Neměla jsem připojení na internet.
• Nebylo o čem, jsem šťastná jak blecha.

Která z odpovědí je pravdivá? Asi od každého kousek. 

Mnozí mí známí mají pocit, že jedu jak tank, že neodpočívám, že se pořád úkoluji dalšími a dalšími aktivitami. Hm, nebudu se hádat, mají pravdu. Ale nebudu to dál rozebírat, psychiatra potřebujeme občas každý, že?!

Já mám kámošku, která mi supluje terapeutickou skupinu. A tak se pěkně vyventiluju...

Chtělo - nechtělo, vrhla jsem se na další blogísek a ten plním a plním. Za chvilku doženu i tento. A o čempak je ten nováček? Hádejte třikrát! Jasně - práce, práce a zase práce. Potřeba vzdělávat pedagogy asi u mne hraničí s posedlostí. Přitom ani netuším, jestli vůbec někdo ty mé příspěvky čte!

Ale mohl by. To není o plácání o ničem jako tady. Tentokrát komentuji nebo překládám a komentuji zajímavé zahraniční příspěvky, které by mohly být užitečné pro ostatní učitele.

Jenže je mi jasné, že když tak málo lidí chodí na Metodický portál, tak kolik jich asi bude navštěvovat mé blogy, že?! Sebekritika musí být.

Jejda, bez připojení na internet bych snad už umřela. Jsem prostě workoholik a 95 % mých aktivit probíhá na počítači a na internetu. Takže to bych už asi nedýchala...

Tohle tedy pravda není, to mohu říct s klidným svědomím.

Jsem šťastná jak blecha. To je diskutabilní. Snažím se být spokojená (až to někdy hraničí s leností). Nemá smysl pořád se něčím trápit a snít o tom, co nikdy nebudu mít. Je lepší najít si vždycky něco pěkného na tom, co je nebo co je na dosah. Tak se snažím žít.

Proto se vždy uhnízním v pozici (pracovní, osobní), ve které se zrovna nacházím a vlastně jsem šťastná. Raději nesním, co kdybych se zklamala?! A když náhodou sním, pak se většinou zklamu a zase přistanu pevnýma nohama na zemi. Život je pes.

Fňuk, fňuk (zrovna teď v 1. třídě probíráme písmenka f a ď, ť, ň, takže jsem velkej odborník!), snad jsem uspokojila něčí potřeby. Tak svoje tedy určitě.

A to není všechno - hned budu pokračovat dalším příspěvkem - mám co říct!