Nauč se odmítat!

To je rada, které se mi dostalo od mého patnáctiletého synka. Není k zahození, ale...

• ...ale jemu se to říká, on není v mém postavení;
• ...ale jemu se to říká, je mu jen patnáct, tříská s ním puberta a záporný postoj je pro něj denním chlebem;
• ...ale jemu se to říká, on se nikomu nezodpovídá, nezodpovídá mnohdy ani za sebe;
• ...ale jemu se to říká, ON NENÍ JÁ.

V minulých letech jsem několikrát pročítala odbornou literaturu a snažila se popasovat s některými metodami, např. asertivním jednáním, které je mi asi nejbližší. Postupy jako "zaseknutá deska" (jejda, asi by to chtělo novelizaci, asi bychom měli mluvit o zaseknutém CD nebo DVD!) jsou jistě dobře myšleny, určitě mají i výsledky, ale uvědomte si to v dané chvíli, že se máte "zaseknout". A odmítání v těch postupech bylo, myslím, taky.

Je to těžké někoho odmítnout. Dělám to velmi nerada. Cítím se pak špatně, jako že jsem zlá, nevstřícná, neochotná. Přitom vím, že k odmítnutí mám důvod. A když už vážně odmítnu, pak to byl jistě vážný důvod. Jenže... jenže si vždycky říkám, že by se ještě ta chvililička někde našla.

A koneckonců - pokud odmítnu jen proto, že se mi nechce nebo se na to necítím, pak většinou právě tyto akce jsou těmi, které mě "popostrčí" zas o krok dál, vyzkouším si, jestli to zvládnu, jestli na to mám. A právě tyto bychom neměli odmítat. Jenže... jenže jak je poznat?

Jak poznat nabídku, která nás zatíží, donutí k heroickým výkonům a nakonec nás odmění dobrým pocitem ze správně vykonaného úkolu. Jak poznat nechutnou aktivitu, v jejímž závěru se budeme blaženě usmívat a v duchu si říkat: "Tak vidíš, dokázalas to, jsi dobrá."? Jak poznat práci, která nám pak dodá další kladné body pro naše sebevědomí?

Dnes jsem odmítla možnost spolupráce s jedním vzdělávacím portálem. Pokusila jsem se z toho vykroutit tak, abych si neuzavřela dvířka úplně. Ale faktem je, že autor, který mě oslovil, byl ochoten za mnou i přijet a osobně (!) se domluvit na spolupráci. Myslím, že to je dost velká pocta, alespoň to tak cítím.

No, jen doufám, že když jsem dala přednost jiným úkolům, že jsem nezahodila právě ten, kterému patřily otázky výše zmíněné. Ale to ukáže čas...