Je to zase tady - vysvědčení. Papír, na kterém se objevují záhadné číslice nebo výrazy, které jsou spojovány s činností (nečinností)žáčka stejného jména, jako je v záhlaví...
Každým rokem se zmítáme mezi důležitostí vysvědčení jako hodnotícího prvku celoročního snažení a zbytečností vysvědčení z hlediska povahy člověka jako takového. Na jedné straně bychom rádi viděli u našich dítek jen samé jedničky (výborné), na straně druhé chápeme, že tento kus papíru nevypovídá nic o dobrotě a laskavosti našich ratolestí. Co s tím?
Někteří rodiče se zhroutí raději předem, a pak vše ustojí v pohodě. Také mezi ně patřím. Pokud mě včas synek seznámí s první čtyřkou na vysvědčení, mám čas vyrovnat se s ní, dokud ji neuvidím černou na bílém (píší se ještě někde vysvědčení rukou?). Stihnu si projít včas fází odmítnutí, deprese, obviňování... a vysvědčení se čtyřkou pak držím rukou pevnou a vyrovnanou.
Někteří rodiče tak nějak nemají během školního roku čas seznámit se s prospěchem svých potomků. Tady pak nastávají šoky.
Vřele doporučuji vyhnout se velkým obloukem rozzuřenému rodiči, který celý školní rok nevidí/neslyší/nemluví, ale závěrečný list papíru (rozuměj vysvědčení) jej vytrhne z letargie se silou tornáda. Takový rodič se pak rozhlédne po svém okolí zrakem ostřížím, vyhlédne si oběť a nemilosrdně zaútočí. Protože svými silami během roku neplýtval, má jich celkem dost.
Pokud je cílem útoku vlastní dítě, existuje jistá brzda, která útočnou akci zdárně otupí. Vůbec - pokud se jedná o atak do vlastních řad, většinou vše odezní velmi rychle a je ticho po bouři. Co však nadělá takový nebohý učitel, který právě zahájil zaslouženou dovolenou a musí čelit nemilosrdnému útoku rodiče-dravce?
Všechno je jednou poprvé, a tak se mi nedivte, že jsem trochu vyvedena z míry. Místo toho, co bych měla vdechovat z hluboka nádheru nabyté svobody, z plných plic teď funím a rozdýchávám velmi slovně-agresivní útok na mou osobu. Místo toho, abych relaxovala, teď čelím situaci, která potažmo ohrožuje mou existenci. Místo toho, abych slastně olizovala prsty od čokolády, tak polykám "pilulky hořkosti" nad lidskou zlobou.
I tak ale přeji všem lidem dobré vůle KRÁSNÉ LÉTO BEZ MRÁČKU.
Každým rokem se zmítáme mezi důležitostí vysvědčení jako hodnotícího prvku celoročního snažení a zbytečností vysvědčení z hlediska povahy člověka jako takového. Na jedné straně bychom rádi viděli u našich dítek jen samé jedničky (výborné), na straně druhé chápeme, že tento kus papíru nevypovídá nic o dobrotě a laskavosti našich ratolestí. Co s tím?
Někteří rodiče se zhroutí raději předem, a pak vše ustojí v pohodě. Také mezi ně patřím. Pokud mě včas synek seznámí s první čtyřkou na vysvědčení, mám čas vyrovnat se s ní, dokud ji neuvidím černou na bílém (píší se ještě někde vysvědčení rukou?). Stihnu si projít včas fází odmítnutí, deprese, obviňování... a vysvědčení se čtyřkou pak držím rukou pevnou a vyrovnanou.
Někteří rodiče tak nějak nemají během školního roku čas seznámit se s prospěchem svých potomků. Tady pak nastávají šoky.
Vřele doporučuji vyhnout se velkým obloukem rozzuřenému rodiči, který celý školní rok nevidí/neslyší/nemluví, ale závěrečný list papíru (rozuměj vysvědčení) jej vytrhne z letargie se silou tornáda. Takový rodič se pak rozhlédne po svém okolí zrakem ostřížím, vyhlédne si oběť a nemilosrdně zaútočí. Protože svými silami během roku neplýtval, má jich celkem dost.
Pokud je cílem útoku vlastní dítě, existuje jistá brzda, která útočnou akci zdárně otupí. Vůbec - pokud se jedná o atak do vlastních řad, většinou vše odezní velmi rychle a je ticho po bouři. Co však nadělá takový nebohý učitel, který právě zahájil zaslouženou dovolenou a musí čelit nemilosrdnému útoku rodiče-dravce?
Všechno je jednou poprvé, a tak se mi nedivte, že jsem trochu vyvedena z míry. Místo toho, co bych měla vdechovat z hluboka nádheru nabyté svobody, z plných plic teď funím a rozdýchávám velmi slovně-agresivní útok na mou osobu. Místo toho, abych relaxovala, teď čelím situaci, která potažmo ohrožuje mou existenci. Místo toho, abych slastně olizovala prsty od čokolády, tak polykám "pilulky hořkosti" nad lidskou zlobou.
I tak ale přeji všem lidem dobré vůle KRÁSNÉ LÉTO BEZ MRÁČKU.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína