Je příjemné, když se potí někdo jiný než já. S lehkým šimráním v žaludku jsem vyrazila na ukázkovou hodinu matematiky v 6. ročníku. Byly jsme upozorněny, že se to bude konat v loňské třídě Dany, nakonec jsme zakotvily u mých dětí.
Mrkání, úsměvy. Bylo to příjemné. Po správných odpovědích se někteří otáčeli a sledovali mě, jestli jsem také zaregistrovala, jak to pěkně umí. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji.
Učivo bylo pro mne nezáživné - desetinná čísla, úhly. Vlastně jsme nepochopily, proč tato ukázková hodina byla zrealizována. Čekala jsem, že nám tedy ukážou, co neumí, když si na ně tak stěžují. Ale děti pracovaly fakt pěkně, soustředěně, hlásily se.
Nebo nám ukážou, co všechno báječného s nimi dělají - a my ne. Tak nic světoborného nepředvedli.
Tak nevím. Možná šlo jen o jedno bezvýznamné plus, které si k sobě (možná) zapíše šéfka.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína