Stýská se ti?

Otázka v nadpisu je jednou z častých, kterou dostávám, když se sejdu s kolegyněmi/kolegy, kteří znají mou historii. Tedy mluvím o historii učitelky.

Byla doba, kdy jsem měla pocit, že nebudu nikdy v životě dělat nic jiného. Vlastně to byla taková obrana, protože jsem byla přesvědčená, že nic jiného ani neumím.

Také jsem si nedovedla představit, že/jak bych hledala práci.

Víte, učitelka prvního stupně umí všechno a nic. Nemá žádnou pořádnou aprobaci, kterou by mohla v jiném povolání využít. Třeba češtináři jsou na tom naprosto báječně - mohou se věnovat korekturám, psát, dělat novinařinu a mnoho dalšího. Elementaristka sice má státnici z češtiny, ale není to nikde vidět, nemá na to "ten správný papír".

A jak využít základní matematiku, historickou vlastivědu nebo základy (ale opravdu základní základy) IT? A to ani nemluvím o pěstitelství nebo etice.

Abych se vrátila k tématu...

Mé konečné rozhodnutí nebylo snadné. Ale také bylo pro mnohé mé známé dost velkým překvapením. Dokonce zaznělo, že "to už nastal konec světa"?

Nu, stalo se. Je to už přes dva roky, co:

• nepřipravuji tematické plány;
• nechystám o víkendech přípravy;
• nevyplňuji pracovní sešity (nejlépe koncem školního roku na ten další);
• nenervuji se před třídními schůzkami;
• nepřipravuji pracovní listy, prezentace a pomůcky;
• nemám prázdniny.

Takže otázka, jestli se mi stýská, je nasnadě.

Opravdu jsou věci, po kterých se mi stýská. Závidím svým kolegům ty chvilky, když přijdou z hodiny a blaženě se usmívají, protože se vše povedlo tak, jak mělo. Závidím jim, když mohou s dětmi zkoušet něco nového a podaří se jim naladit se na stejnou vlnu - a dosáhnout svého cíle. Závidím jim, že mají okamžitou zpětnou vazbu, jestli jejich příprava a aktivita v hodině má účinek nebo ne. A nakonec jim závidím smysluplnost jejich práce.

Poslední věta zní až smutně, vím. Ale někdy si prostě říkám, že jsem sakra slevila ze svých požadavků na smysl svého počínání.

Naštěstí je to jen někdy. Protože někdy, když se mi podaří někomu pomoct, poradit, nasměrovat ho, tak si říkám, že to není tak zlé.

Přeji vám, abyste takových "zlých chvilek" zažívali co nejméně.

A učitelům tímto také už předem přeji spoustu odpočinku a relaxace při jejich zasloužených (a zcela jistě smysluplných) dovolených.