Sterilní historie

V muzeu jsme byl určitě každý. Vše je zde krásně popsáno, vystaveno, nasvíceno... Turista je klimatizován, hlídán a řádně poučen. Vlastně - co by se mi na tom mohlo nelíbit?


V těchto dnech mám možnost projít se po prastarých cestách, vidět neuvěřitelné památky (nejen) starověkého Řecka a trochu se zasnít. Také mám dost času, abych o tom popřemýšlela a případně napsala.

Delfy, iónský sloup

Když se mohu procházet venku mezi památkami, mohu si na ně sáhnout. Jen na Athénské Akropoli jsem viděla ceduli, abychom na památky nesahali. Tedy jen na ty nej nej, u ostatních se nic takového neřeší. Myslím, že jednu cedulku jsem potkala také na Korintu. Ale to je opravdu zanedbatelné.
V muzeu, jak všichni víme, nelze na nic sahat, dokonce se mnohdy nelze ani přibližovat k vitrínám. Co kdybychom chtěli exponáty vykoukat zblízka!

Já chápu, ano rozumím obavám historiků a dalších odborníků. Vím, že jediná cesta, jak památky zachovat co nejdéle je, že je hermeticky uzavřeme (nebo nějak jinak obalíme něčím opravdu bezpečným) a následně je zajistíme. Jak to dopadne, když nelze památku takto zajistit je Athénský Parthenon.

Na fotografiích, které se běžně prodávají, má mnohem víc sloupů, než kolik jich lze v současnosti vidět. Důvod je jasný - památka ne a ne odolat působení okolí.

Národní archeologické muzeum v Athénách,
detail náhrdelníků zlatého pokladu
z Mykén

Muzea mají ale také svou nespornou výhodu - vše je zde popsáno (i když to by mohlo být i venku - a mnohdy také částečně je). Nesvítí na Vás sluníčko a klimoška někdy opravdu přijde vhod. Kdejaká drobnost, kterou bychom normálně jistě přehlédli, může být vypíchnuta tak, aby každý ignorant nepřehlédl a zaregistroval. Jen s tím saháním je trochu problém...
I když - jeden pán v muzeu v Athénách poklepal dost drsně na jednu z největších váz, kterou jsem tam viděla - až se mi zastavilo srdce. Váza přežila, pánovi to bylo úplně fuk. Takže když se chce, tak jde všechno. Díky, asi nechci!