Jak to vypadá?

Kolikrát jste se ptali někoho jiného nebo sami sebe? A opravdu jste očekávali pravdivou odpověď?


Přestaňme si lhát do kapsy!
Je to tak. Často pokládáme tuto otázku, ale nechceme slyšet pravdu. Chceme slyšet tu "správnou" odpověď. Většinou tu, která by potvrdila naše mínění. A je velmi těžké najít a pochopit opravdového přítele, který vám do obličeje chrstne pravdu. Ať je jakékoli.


Změnila jsem (zase) vzhled blogu
Jak se vám líbí? Nebojte, neočekávám odpověď. Dokonce mimoděk tuším, že bych mohla hulákat jak na lesy a bylo by mi to prd platné. Mám totiž dojem, že mé plky nikdo nečte. Vadí? Nevadí?
No - bylo by fajn, kdyby sem mnou někdo sdílel mé zážitky ze života. Na druhou stranu psaní příspěvků beru jako posezení u psychologa - vykecám se (a dokonce zdarma) a je mi pak líp. Ta odezva na tom už moc nezmění.
Faktem je, že některé články považuji za dost dobré, a tak je škoda, že je nikdo nepřečte. Že se nad nimi bavím jen já. Ale katastrofa to není.


Změnila jsem svou váhu. K horšímu, samozřejmě.
Tak to je prostě krutej fakt a nějaké pochlebování typu "Není to na tobě vidět" a "Ani jsem si nevšimla" na tom nic nezmění. Jsem sama sobě hnusná.
Chtěla jsem si koupit nějaká nová trička - žádné jsem nenašla. Ne proto, že by žádná pěkná nebyla. Byla. Ale mně jaksi neseděla. Najednou bylo zcela evidentní, že tu a tam něco přebývá, přečuhuje a nepatřičně vylejzá. A já jen vztekle nadávala na trička, která jsou nekvalitní, průhledná, průsvitná a divně vypasovaná. HOUBY! Vzpamatuj se!
A zrcadla řekla pravdu. Je to na mně vidět. Musí si toho každý všimnout. Už i má nejlepší kamarádka jen tiše pokyvuje, když mluvím o váze. Nechce mi lhát, ale nechce mě ranit. Rozumím jí a děkuji jí za to.
Nejstrašnější důsledek: jestli to nezastavím, budu se muset vrátit k pytlovitému oblečení a o nákupech v Kenvelu si budu muset nechat už jen zdát. Jako ve špatném snu...


Změnila jsem se
Kdy jsem to byla já? Kdy jsem byla přirozená? Nebo teď jsem to teprve já? A dřív to byla jen maska? Jak to můžu zjistit?
Jediná jistota - stárnu. A s tím přicházejí i změny nejen fyzické (děkuji děvčatům na srazu v Brně, které mi nehádaly můj pravý věk), ale i psychické. Jsou ty změny k lepšímu?
Kde je měřič dobroty lidského srdce?


Ach jo. A kdo mi odpoví na mé otázky?