Týden pravé dovolené II.

Počasí je naprosto rozhodující věc, která ovlivňuje výsledný dojem z dovolené. Jak to bylo v té mojí?

Opět bych to měla rozdělit na tři pohledy - mých rodičů, můj a synův.

Z pohledu rodičů bylo moc vedro nebo moc zima. Záleží na tom, v kterou dobu byste se jich zeptali. Sluníčka mohlo být víc, ale jen ve chvilkách, kdy nesvítilo. Když svítilo, bylo "sakra vedro" a trochu mraků by nezaškodilo. Že vám to něco připomíná? Nemáme náhodou klonované rodiče?

Já byla spokojená. Bylo tak akorát, abych mohla po poledním vyrazit na túru. I když - jasně, přeci nebudu spokojená se vším - mohlo být trochu zataženo. Přeci jenom vyrážet po silnici nebo mezi poli v třicetistupňových vedrech není žádná slast.
Občas také zapršelo, což jsem jednou vítali a jednou zas ne.
Ale z pohledu, že "vždycky by mohlo být hůř" to bylo fajn.

Syn takové drobnosti neřeší. Ať je zima nebo teplo, David je stále stejně naladěn. Jeho nálada se neodvíjí od počasí, ale od momentální konstelace spousty faktorů, které by nedokázal (podle mě) vyjmenovat ani on sám. Za nejdůležitější považuji délku a kvalitu spánku a vyhlídku aktivit, která se na ten den chystá.