"Všechno, co řekneš...

...může být (a bude) použito proti tobě."

Tak bych asi nazvala dnešní příspěvek. Ačkoli nevím, kam mne myšlenky nakonec zavedou. Mám toho tolik, co bych potřebovala vyříkat do deníčku...

Sebevražda pana ředitele

Nemohu potlačit vztek. Takový ten bezmocný, co ti v podvědomí říká :"Stejně s tím nic neuděláš, tak si nenič nervy!" Ale to přeci nelze jen tak přejít mávnutím ruky!

Jen doufám, že ten chlapec (může se veřejně používat spratek? není to náhodou žalovatelné? no, raději to tedy nepoužiji) měl radost a konečně se mu dostalo zadostiučinění za to, jak mu bylo ubližováno. Může si zamnout ruce a vyřknout: "Dobře mu tak, nic jiného si nezasloužil. Stejně to byl špatný učitel."

Nebo to vidím moc černě?

Tamtamy

Domorodé kmeny používají dunění tamtamů namísto telegrafů. Když chtějí něco důležitého oznámit, začnou domluveným způsobem bušit do tam-tamů a okolní kmeny už vědí, o co jde.

Já asi nejsem domorodec, protože dunění bubnů neslyším, ale spousta lidí jim rozumí a dokáže rozšifrovat tajné informace. 

A tak po našem ústavu kolují "zaručené" informace o tom a o tom, zdi se otřásají ozvěnou a náčelníci jednotlivých kmenů si mnou ruce. Někdy jsou tamtamy rychlejší než řečník, a tak se lze dozvědět spoustu věcí, které nebyly vyřčeny, možná na ně bylo jen pomyšleno (a nebo ani to ne). Zřejmě byl zrovna u bubnu aktivní příslušník kmene a buchal"co to dá" neznaje bratra, sestru, kolegu ani kolegyni.

Škoda, že nejsem domorodec. A nebo zaplaťpánbu?