Opakovaně se mi dostává ponaučení od mé nejlepší kamarádky, že měknu. Jen doufám, že tím nemyslí, že by mi měknul mozek - ačkoli bych se tomu taky při svém věku nedivila.
Například jsem včera byla u oční lékařky. A hned jsem se dozvěděla, že "po té čtyřicítce" se už oči zklidní, přestanou blbnout, a čočka tak nějak začne měknout.
Pominu, že mi ještě není 40 (a ani se na tento věkový zlom zatím nechystám) a zaměřím se na ty "měknoucí" oči.
Fajn, oči mi tedy měknou. Beru - už nejsem nejmladší. Ale o tom jistě má kamarádka neví. Takže...?
Vzpomínám si (matně) na své první učitelské pokusy. Bóže, jak já byla tvrdá, zásadová, neústupná!! A DRSNÁ! Žádné úlevy, žádné diskuse. Učitelka (= Bůh) řekla, a tak to taky bude. Hm... kde jsou ty časy?
Nechci tvrdit, že nejsem dnes to všechno, co jsem vyjmenovala. Jen... jen tak trochu... měkčeji?!
Zaklepu hlavou, narovnám se, vypnu prsa a hrdě prohlásím: "Nejdůležitější je důslednost." Ano, té se držím jako klíště. Snad mi ještě chvilku vydrží alespoň tato vlastnost skálopevná, když už ostatní kašičkovatí...
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Komentáře prochází schvalováním, mějte trpělivost, pokud se nezobrazí obratem. Děkuji Pavlína