Nebuď kašička!

Opakovaně se mi dostává ponaučení od mé nejlepší kamarádky, že měknu. Jen doufám, že tím nemyslí, že by mi měknul mozek - ačkoli bych se tomu taky při svém věku nedivila.

Například jsem včera byla u oční lékařky. A hned jsem se dozvěděla, že "po té čtyřicítce" se už oči zklidní, přestanou blbnout, a čočka tak nějak začne měknout.

Pominu, že mi ještě není 40 (a ani se na tento věkový zlom zatím nechystám) a zaměřím se na ty "měknoucí" oči.

Fajn, oči mi tedy měknou. Beru - už nejsem nejmladší. Ale o tom jistě má kamarádka neví. Takže...?

Vzpomínám si (matně) na své první učitelské pokusy. Bóže, jak já byla tvrdá, zásadová, neústupná!! A DRSNÁ! Žádné úlevy, žádné diskuse. Učitelka (= Bůh) řekla, a tak to taky bude. Hm... kde jsou ty časy?

Nechci tvrdit, že nejsem dnes to všechno, co jsem vyjmenovala. Jen... jen tak trochu... měkčeji?!

Zaklepu hlavou, narovnám se, vypnu prsa a hrdě prohlásím: "Nejdůležitější je důslednost." 

Ano, té se držím jako klíště. Snad mi ještě chvilku vydrží alespoň tato vlastnost skálopevná, když už ostatní kašičkovatí...