Kam se to řítíme?

Tento týden je tedy ukázkový. Že by skvrny na Slunci?

Když pominu nějaké to vyšetřování krádeží, které se nyní kolem mne přehnalo, pak mi zbývá hrubé a nejhrubější chování a vyjadřování mladé generace. Také jste si toho všimli?

Neříkám, že my v jejich věk bychom mluvili jak z knih Boženy Němcové. Ale přeci jenom to chvilkuj trvalo, než jsme se prokousali k nějakým těm "kravám", "volům" a jinému domácímu zvířectvu. Myslím, že se nám tento slovník uvolnil až na přelomu základní a střední školy...

Svět však míří vpřed mílovými kroky. A tak není výjimkou zaslechnout rozhovor žáčků 1. stupně, který je prokládán šťavnatými výrazy, za které by se nemusel stydět ani vyzrálý dlaždič nejhrubšího zrna. A když pak  jsou taková oslovení použita na adresu dospělého člověka, máte pocit, že jste se octli v jiném světě.


Ve světě, kde obyčejná slušnost mezi lidmi vymizela. Ve světě, kde hodný člověk má problém a je na něj nahlíženo jako na slabocha. Ve světě, který oceňuje hrubost a ostré lokty na úkor obyčejné lidskosti.


A pak si nutně musíte položit otázku: Chci v takovém světě vůbec žít?


PS: Není třeba se bát, sebevraždou se ještě žádný problém nevyřešil :-)