Sobeček - bobeček

Dnes jsem se setkala s krystalickou formou sobectví.

Každý z nás by měl mít na mysli především svůj prospěch. S tím souhlasím, jinak by ten život stál za starou belu. Problémem je, pokud náš prospěch zasáhne ostatní - a samozřejmě v záporném smyslu slova. Jak se s tímhle ten dotyčný vypořádá?

O co šlo?

Už před prázdninami bylo ve škole dohodnuto kdo co a jak bude učit  - prostě byly uzavřeny úvazky všech učitelek na 1. stupni. Ne každý byl spokojený, ale vše bylo voleno tak, aby to bylo co nejméně bolestivé pro všechny.

Od tohoto nástupního týdne máme novou polovinu vedení. A ejhle - našla se "kolegyně", která zcela nepokrytě využila této změny ku svému prospěchu. Ačkoli tedy bylo něco už domluveno a každý s tím počítal, ona navrhla změnu rozvrhu tak, aby maximálně vyhovoval jí (tato varianta byla probírána i před prázdninami, ale nakonec nebyla nejvhodnější). 

Byla jsem zvědavá, jak si s tím poradila. Ale jistě, mohlo dojít k nějakým změnám a preference některých kolegyň se mohly změnit. Možná s někým o svých přáních mluvila a došla k novým závěrům a kličkám, které by umožnily přesuny v rozvrhu ke spokojenosti všech - prostě třeba našla ještě lepší variantu. Ó, ano, našla, bohužel ta varianta byla nejlepší pouze pro ni!! Ostatní musely zatnout zuby a pokusit se vyhovět.

A perlička na konec? Jasně že se s nikým nedomlouvala, proč taky. Všichni se přeci mohou přizpůsobit, no ne?