Matka - krkavčice

Tak to byla psychická masáž! O co šlo?

D. mi odjížděl dnes do Španělska. Já, jako moderní a emancipovaná matka, prohlásila, že ho samozřejmě vypravím, ale mávat k autobusu nepůjdu. Vždyť už je velký, je mu čtrnáct!

Už večer, když jsem usínala, jsem se v depce začala rochat. Oslovení "krkavčí matka" bylo jedno z nejmilejších. Měla jsem výčitky a byla jsem nervózní, jestli jsme ne něco nezapomněli, jestli se něco nestane. No znáte to...

Ráno jsem dala rady do života, zavřela mu kufr a odkráčela do práce. A tam jsem se psychicky normálně složila. Slzy do očí, přiškrcený hlas... D. mi hned vynadala a urychlila mé rozhodnutí, že nezůstanu v práci a přeci jen půjdu zamávat k autobusu. Do 10 minut jsem byla na cestě.

Vlastně jsem to mávání udělala hlavně kvůli sobě. Jasně, že jsem dostala od D. vynadáno, co tam dělám a proč tak blbnu. Ale já stejně doufám, že byl někde uvnitř šťastný, že jsem všeho nechala, hodila práci za hlavu a přišla se rozloučit.