Valentýn

Tak jsem to, naštěstí, přežila ve zdraví. Nikdo mě nezlobil, nikdo mi nepřál. Je však otázka, jestli by nebylo příjemnější, kdyby mi NĚKDO to srdíčko poslal. Jasně, že po jednom toužím. A to tak, že jsem napsala dopis.

V sobotu jsem se vzbudila velmi brzy. A to jen proto, že se mi zdát tak nádherný sen, že jsem se vzbudila s bušícím srdíčkem. Pak už se nedalo usnout. A tak jsem si řekla, že nastal čas, abych zase něco podnikla. Nemohu (a ani nechci) to příliš rozpitvávat, ale během dopoledne jsem vyplodila dopis, na který jsem pyšná. Nezastírám, že jsem se nechala inspirovat svou (v tu chvíli aktuální) četbou - J. Austenovou.

Myslím, že bych se v Anglii v XIX. století cítila docela dobře. Zvládla bych platonicky toužit a nedat na sobě nic znát. Vzdychat v soukromí, ale navenek být jak vychovaná mladá dáma. Jen snad ta všechna pravidla by byla asi dost nepříjemná. Ale doba to byla obdivuhodná.

Jen je otázka, jestli bych se dostala do správné vrstvy. Taky bych mohla skončit jako nějaká služka a vzdychat bych mohla leda tak na slámě...

Dopis jsem ještě neodeslala, to je další krok, který čeká na uskutečnění. Snad během týdne, možná do 14 dnů... Ještě nevím. Zase nesmím váhat moc dlouho, protože v případě "záporné" odpovědi budu potřebovat čas, abych se vzpamatovala, než se zase uvidíme. Takže dám vědět, až učiním tento krok.