Nechci být vorvaň!

Nelze nevzpomenout knihu/film Účastníci zájezdu. Také mne vyvezla cestovka a stará se tu o mne jako o miminko. S tím cílem jsem sem jela, takže z tohoto pohledu žádné zklamání. Jen se mi líbí, jak se některé typy lidí dají krásně vypozorovat.


Myslím, že ať už mi bude kdovíkolik let, nikdy nebudu BABČA. Obdivuji je, protože vydat se sama (i když s cestovkou) do ciziny, to je na mne dost silná káva. Já bych na to neměla. Jsou veselé, družné a zajímají se o všechny obchody a obchůdky, které potkáme. Tím ovšem nechci říct, že by neprocházely i památky, to bych jim křivdila. Prostě zvládnou všechno a já před nimi smekám.
Dalším poznávacím znakem je, že u jídla řeší "jak to bylo uvařeno" a co dělají na podobný způsob. I tento fakt mne z této skupinky vylučuje (vy, co mne znáte lépe, budete jistě souhlasit).

Budu se ze všech sil snažit, abych se nestala VORVANĚM! Kam ho posadí, tam zůstane, tupě zírá a valí se na určené místo pomalu a kývavým pohybem. Kyselý ksicht (pod kterým se, doufám, přeci jen skrývají nějaké myšlenkové pochody) je jedním z hlavních znaků. Obvykle je najdete rozvalené v sedačce, ať už v autobuse (nejlépe, když se jim podaří zabrat si celé dvojsedadlo), na lodi nebo jen na lavičce.
Bože, chraň, abych se stala VORVANĚM!
PS: Po příjezdu do Prahy zahajuji dietu. Vážně!

Líbilo by se mi být PROFESOREM. Možná realita pokulhává za dojmem, ale to mi postačí k úctě a souhlasnému pokývání hlavou. Možná by mi nesedlo být i za největšího vedra v saku, košili a dlouhých kalhotech, ale chápu, že to je jeden z poznávacích znaků. Pak je tu literatura - PROFESOR pročítá verše, knihy v cizích jazycích nebo slovník (ten mne obzvlášť zaujal).
Bohužel mám pocit, že na tuto roli jsem měla své snažení nasměrovat o něco dřív, teď už to nedoženu. Škoda.

Všechny mé kamarádky by jistě rády viděly, kdybych patřila do PÁREČKU. Zde nezáleží na věku. Důležité je najít k sobě někoho, komu pak mohu položit hlavu na rameno, když je cesta v autobuse moc dlouhá. Se kterým se mohu zasmát, když je správná konstelace. A se kterým mohu užívat soukromí v hotelu na břehu moře.

Myslím, že se mohu polovičně zařadit do skupiny ČTENÁŘŮ. Kniha je jejich nedílnou součástí - ať se děje, co se děje. Zvládnou krátké vyrušení, ale musí být dostatečně silné, aby je donutilo vzhlédnout od knihy. A když nemají dostatečný přísun písmen po určitou dobu, začínají být protivní.
Velkou nevýhodou ČTENÁŘŮ je, že jakmile jim dojde potrava (= četba), není s nimi k vydržení.

Syn mne stále přemlouvá, abych se věnovala nějakému koníčku. Tvrdím mu, že mým koníčkem je PEPOUŠ, ale to mi nějak neprochází.
Myslím, že bych mohla klidně být LOVCEM FOTEK. Je k tomu potřeba jen slušný fotoaparát a dobré oko. Když si nezapomenu brýle a vybavím se techikou, jistě bych něco zvládla.
Ano, mohla bych být LOVCEM FOTEK (hlavně krajinek).

Dovolená s cestovkou má tedy i jiné klady, než jen výlety. Můžete pozorovat lidi a psát o nich pak do svého blogu :-)