Je libo 20 dkg bolesti?

Je těžké uvěřit, téměř nemožné pochopit a žádoucí přijmout. O čem je řeč? O systemických konstelacích. 

Právě jsem se vrátila z dalšího sezení. Tentokrát se jednalo opravdu o dost silnou třídenní masáž. Přála bych všem, aby měli možnost zažít to uvolnění a vnitřní pohodu, do které se pak následně uloží duše jako do bavlnky. A zvlášť, pokud tuto velmi silnou zkušenost získáte v takovém dechberoucím prostředí, jako je Velehrad.

Velehrad má pro mne osobně vůbec zvláštní zvuk. Zde se mi podařilo probudit srdce, objevit klíč ke svému učitelskému poslání a letos se podařilo zklidnit i dušičku. Věřím, že by možná stačilo dostatečně dlouho dýchat historickou atmosféru místa, vnímat duchovní sílu lidí, kteří vybudovali (a i nadále navzdory všemu budují) svatostánek naproti klášteru, kde jsem byla ubytovaná. K této burcující směsi přidám lidi, kteří mne přijali mezi sebe a pomohli mi získat sebeúctu a pocit vlastní důležitosti, a můžete mít hrubou představu, jaký vztah mám k této malé velké vísce nedaleko Uherského Hradiště. A že sem jedu z Prahy nějakých 5 hodin? Vy byste nejeli? 

Já tedy jela a (jak jistě tušíte) nelituji. Jak říkal náš lektor: „Každá změna bolí.“ Jistěže a měli bychom za tu bolest ještě děkovat. Jak jinak bychom si pak mohli vážit té změny, kdyby se nerodila v bolestech? Něco změnit stojí člověka mnoho sil a výsledek není nikdy jistý. Bude to změna k lepšímu? Nebo jsem si zvolila slepou uličku? Opravdu tu změnu chci? A co na to moje nejbližší okolí? Je tolik otázek, které mne napadají… 

Odjíždím však s lehkostí a s vidinou možných cest, které se přede mnou otvírají. Jak si zvolím? To ještě nevím. Jen doufám, že ať udělám cokoli, třeba jen úkrok stranou, že dokážu se všemi důsledky mého kroku žít. A že tím neublížím svým blízkým. 

Vnímejme svou bolest a poslouchejme ji. Jistě nám má co říct. Minimálně o nás samých.