Šťastné a veselé

Předvánoční čas by měl být prodchnut vůní jehličí a "smraďochů", ochotou a láskou našich bližních a úsměvy.

Dobrá, pominu, že nejen v ulicích je stále spíše cítit přepálený tuk z pouličních stánků (doma si něco voňavého zapálit můžeme), lásku bližních si musíme nějak vydobýt ... a úsměvy?

Nemám na mysli ty, které vyloudí paní prodavačka u kasy, když už v peněžence není na zaplacení nákupu (takový ten shovívavý, popř. vnucený, za kterým se skrývá poznámka "Tak co sem lezeš, když nemáš peníze"). Nemluvím ani o těch, které svými obličejovými svaly vytlačí procházející paní, když se zrovna otáčíte na chodníku a ona do vás vrazí, protože je "rozjetá" (určitě směřuje někam, kde musí být včas). A dokonce nechci vidět falešné úsměvy "rádoby přítelkyň", které tvrdí, že ta tři kila navrch na mě vážně nejsou vidět!!

Je to naivní očekávat, že se budou lidé na sebe usmívat jen tak? Jen tak, aby tomu druhému udělali radost, aby mu zlepšili náladu?

Ale on hold ten úsměv brzy zamrzne i mně (a nebude to mít nic společného s blížícím se mrazivým počasím), protože prostě na dobrá nálada a chuť jednou přejde. To když se podívám na dalšího a dalšího a ... človíčka, který se zničený, uhoněný, udřený a naprosto nevšímavý vůči svému okolí. Co víc!

Ta ženská, co se na něj tak culí - co vlastně chce? O co jí jde? Jéžiš, není to nějaká divná osoba? Třeba mi bude za chvíli nabízet nějaké zaručeně báječné zboží, bude mě zvát do nějaké sekty nebo mi zrovna "čmajzla" peněženku! Hm, raději se na ni pěkně zamračím (to aby mi dala pokoj) a rychle přidám do kroku!

Krásné a příjemné Vánoce přeji všem uspěchaným netykavkám :-)