Mám svátek

Už je to tu zase - je poslední den prázdnin (zítra se jde opět do rachoty) a já mám - symbolicky - svátek. Humor? No jasně. Jako kdyby někdo už tušil (ten někdo musela být mainka s tatínkem), že můž život bude svázaný se školním rokem a ne kalendářním a že konec prázdnin pro mne bude mít opravdu jinou příchuť než pro ostatní zaměstnance.

Slavím? Ne. Dokonce bych nemusela ani slavit narozeniny. Ráda většinu věcí ovládám, kontroluji. A oslavy tohoto druhu člověk často nemůže mít pod kontrolou. Takže když si usmyslím, tak bych oslavovala, když nemám náladu, nechala bych to být.

Ale jako každý obyčejný človíček čekám, že si někteří mí blízcí vzpomenou/všimnou v kalendáři a sand mi alespoň pošlou SMSku. Nebo po netu nějakou tu pohlednici...?

Ale nejsem z toho nijak paf, když se něděje nic. Koneckonců proč bych vyžadovala po ostatních to, co také tvrdě zanedbávám. Ani já nedokážu mít přehled, ani já neumím pěkně popřát s úsměvem na tváři. Takže proč se čertit, když mi druzí oplácejí stejnou mincí?